Jaký je potenciál B17 - látky amygdalin a jeho účinky na zdraví. Co přinesly studie a hypotézy?

Co je amygdalin a k čemu slouží?

Amygdalin je přírodní chemická sloučenina, která se nachází v některých semínkách ovoce, jako jsou mandle, meruňky, broskve, švestky či třešně. Je to glykosid, který se skládá z glukózy, benzaldehydu a kyanidu.

Již v minulosti byl amygdalin používán k léčbě některých onemocnění, i když jeho účinnost a bezpečnost jsou dosud předmětem kontroverzí a nejednoznačných vědeckých důkazů. Tyto kontroverze jsou spojeny zejména s jeho schopností uvolňovat kyanid (toxickou sloučeninu), když je metabolizován v těle.

Vědecké důkazy týkající se účinnosti a bezpečnosti amygdalinu jsou stále omezené a proto by mělo být jeho užívání konzultováno s lékařem a důkladně zváženo.

Co obsahuje amygdalin?

Amygdalin je glykosid, což znamená, že se skládá z glukózové molekuly vázané na další složku. Konkrétně obsahuje následující složky:

• Glukóza – je základní složkou amygdalinu a tvoří jeho základní strukturu.
• Benzaldehyd – tento aromatický aldehyd je další složkou amygdalinu. Benzaldehyd dává amygdalinu charakteristickou mandlovou chuť a vůni.
• Kyanid - třetí složka amygdalinu, která jedovatá. Při trávení se amygdalin rozkládá na kyanid, který je toxický pro organismus.

Co dokáže amygdalin při trávení?

• Amygdalin se rozkládá v tenkém střevě pomocí „odemykacího“ enzymu B-glukosidáza
• Amygdalin se dále rozkládá v tlustém střevě na benzaldehyd a kyanid
• Acidořez. tobolka – abychom látku dostali bez poškození do tenkého střeva a následně do krve k buňkám
• Benzaldehyd při kontaktu se zdravou buňkou -> oxiduje se na neškodnou kyselinu benzoovou, která má analgetické účinky
• Benzaldehyd po kontaktu s rakovinovou buňkou -> neoxiduje se a synergicky škodlivě působí spolu s kyanidem na její zničení

Jak užívat amygdalin?

Buďte v každém případě velmi opatrní. Jak jsme zmínili, tak obsahuje kyanid. Většina lékařských odborníků nedoporučuje jeho užívání z důvodu nedostatečných důkazů o účinnosti a riziku závažných vedlejších účinků. Nicméně, pokud byste se rozhodli vitamín B17 s účinnou látkou amygdalin užívat, pamatujte na tyto kroky:

• Konzultace s lékařem

Lékař vám může poskytnout informace o rizicích a přínosech, a také pomoci při sledování jakýchkoli možných vedlejších účinků.

• Dodržování doporučení dávkování

Pokud se rozhodnete užívat amygdalin, dodržujte doporučené dávkování. Překročení doporučené dávky může vést ke zvýšenému riziku vedlejších účinků.

• Monitorování vedlejších účinků

Neodkladně kontaktujte lékaře v případě, že se objeví nežádoucí účinky.

• Získat amygdalin z důvěryhodného zdroje

Pokud se rozhodnete použít vitamín B17 s účinnou látkou amygdalin, je důležité získat jej z důvěryhodného zdroje, který nabízí kvalitní a bezpečné produkty.

Komu se doporučuje užívat amygdalin?

Existují skupiny lidí, kterým v minulosti nebo i v současnosti mohli lékaři dokonce doporučit užívat amygdalin z různých důvodů, i když tato doporučení jsou brána u mnoha lidí spíše než kontroverzní a ne 100% podložená. Berte to jako obecnou informaci:

• Lidé s rakovinou

Někteří lidé v minulosti věřili, že amygdalin může pomoci při léčbě nebo zmírnění příznaků rakoviny, i když neexistují dostatečné důkazy, které by tento tvrzení podporovaly. Byla to forma alternativní léčby pokud jiné formy selhaly.

• Lidé s dalšími onemocněními

Také se v minulosti amygdalin používal k léčbě různých jiných onemocnění, jako jsou například bolesti hlavy, artritida nebo jiné zdravotní problémy. Opět však neexistují důkazy podporující jeho účinnost při léčbě těchto onemocnění.

Řekněme si proč a jak vzniká rakovina

Základním kamenem každého živého organismu je buňka, ve které je uložena naše DNA. Tak jako všechno na světě, i buňka má svoji životnost a nežije věčně. Buňky v těle vznikají, žijí a po splnění své funkce zanikají. Každá zdravá buňka je vybavena vlastností, která zabezpečuje tzv. apoptózu nebo naprogramovanou smrt buňky. Funguje to asi takhle. Ochranné systémy těla vyšlou signál, že některá buňka v těle je nefunkční nebo, dokonce, že představuje pro tělo zdravotní riziko. Daná buňka tehdy dostane signál zničit sebe sama. Při rakovině tento mechanismus selhává. V těle se hromadí poškozené buňky, rychle se množí a vytvářejí shluky, které známe pod názvem nádor.

Co je apoptóza?

Apoptóza je běžný a pro zdraví organismu velmi potřebný jev. Průměrný dospělý člověk ztrácí každý den 50 až 70 miliard buněk v důsledku apoptózy. Pro průměrné lidské dítě ve věku od osmi do čtrnácti let je přibližná ztráta každý den 20 až 30 miliard buněk. To znamená, že poškozené a potenciálně nebezpečné buňky se v našem těle tvoří každý den, ale pokud ochranné mechanismy fungují na plné obrátky, škodlivé buňky se zničí.

Jaké má amygdalin účinky?

Amygdalin, který je také znám jako laetril nebo vitamín B17, je neustále předmětem diskusí v souvislosti se svými možnými účinky na zdraví. Některé z těchto účinků byly navrženy na základě tradičního využití nebo laboratorních studií, avšak výzkum v oblasti jeho účinnosti a bezpečnosti je stále v počátečních fázích a některé údaje jsou protichůdné.

Zde je přehled některých účinků, které byly spojeny s amygdalinem:

• Potenciální antioxidační účinky

Amygdalin obsahuje fenolické složky, které mohou působit jako antioxidační látky, což znamená, že mohou pomáhat bojovat proti volným radikálům a ochraňovat buňky před poškozením.

• Protizánětlivé účinky

Některé laboratorní studie naznačují, že amygdalin může mít protizánětlivé vlastnosti, což by mohlo být prospěšné při onemocněních způsobených zánětem.

• Potenciální antinádorové účinky

Jedna z nejkontroverznějších oblastí týkajících se amygdalinu jsou jeho potenciální antinádorové účinky. Existuje několik studií, které naznačují, že amygdalin může mít některé antinádorové účinky, ale důkazy jsou nejednoznačné a kontroverzní. Některé studie dokonce naznačují, že amygdalin může být toxický.

• Účinky na imunitní systém

Některé zdroje tvrdí, že amygdalin může stimulovat imunitní systém, což by mohlo pomoci mnoha lidem při obraně organismu před infekcemi a jinými onemocněními.

Další účinky amygdalinu:

• Stimuluje množství hemoglobinu a červených krvinek
• Strpkovitá anémie (změna tvaru červených krvinek na prodloužené strpky) – kdysi se na daný problém používal kyanid
• Hypertenze

Mnoho údajů o účincích amygdalinu je založeno na tradičním využití nebo laboratorních studiích a klinické důkazy týkající se jeho účinnosti a bezpečnosti jsou omezené. Amygdalin také obsahuje kyanid, který je toxický pro lidské tělo, a proto by mělo být jeho užívání pod dohledem lékaře, aby se minimalizovalo riziko vedlejších účinků a otravy. Před zahájením jakéhokoli léčebného režimu s amygdalinem byste měli konzultovat se svým lékařem.

Amygdalin a jeho nežádoucí účinky

Stejně jako jakýkoli jiný přípravek, i amygdalin může způsobit některé nežádoucí účinky. Zde jsou některé z možných nežádoucích účinků spojených s užíváním amygdalinu:

• Otrava kyanidem

Amygdalin obsahuje kyanid, toxickou sloučeninu, která je škodlivá pro lidské tělo, pokud se konzumuje ve velkých dávkách. Otrava kyanidem může způsobit těžké vedlejší účinky, včetně zvracení, bolesti hlavy, závratí, srdečních problémů a dokonce smrti.

• Poškození jater

Některé studie naznačují, že amygdalin může způsobit poškození jater při dlouhodobém užívání nebo při vysokých dávkách.

• Gastrointestinální problémy

U některých lidí může amygdalin způsobit zažívací potíže, včetně bolesti břicha, průjmu nebo nevolnosti.

• Alergické reakce

Někteří lidé mohou být alergičtí na amygdalin, což může způsobit alergické reakce, jako jsou svědění, vyrážka nebo otok.

• Interakce s léky

Amygdalin může interagovat s některými léky a může ovlivnit jejich účinnost nebo zvyšovat riziko vedlejších účinků.

Prozatím máme omezené vědecké důkazy o jeho účinnosti a bezpečnosti, a proto by jeho užívání mělo být konzultováno s lékařem. Pokud zvažujete užívání amygdalinu, měli byste pečlivě zvážit všechny možné přínosy i rizika.

Amygdalin v těhotenství ano nebo ne?

Jako první, je nesmírně důležité si uvědomit, že amygdalin je látka, která obsahuje kyanid a má potenciálně toxické účinky. Když se na tuto informaci podíváme z obecnosti, tak se nedoporučuje užívat amygdalin během těhotenství nebo během kojení.

Těhotné a kojící ženy by měly být obzvláště opatrné při užívání jakýchkoli doplňků nebo přípravků, které mají potenciálně toxické složky. Kyanid, který se uvolňuje z amygdalinu, může mít škodlivé účinky jak na plod, tak na již narozené kojící dítě.

Kde se amygdalin nachází v přírodních zdrojích?

Amygdalin se nachází v semínkách a peckách některých ovocných druhů. Podívejme se nyní trochu detailněji na některé z druhů ovoce, ve kterých se amygdalin nachází:

• Mandle – mnozí z vás se možná při této informaci překvapí, ale mandle nejsou ořechy. Věděli jste to? Mandle jsou ovoce a mandle, kterou známe a konzumujeme, je vlastně semeno mandle. A tedy semena mandlí, často známá jednoduše jako „mandle“, jsou jedním z hlavních přírodních zdrojů amygdalinu.

• Meruňky - semínka meruněk obsahují amygdalin, stejně jako semínka jiných ovocných druhů patřících do rodu Prunus (švestky, broskve, třešně). Amygdalin je přítomen v semínkách, ne v samotném ovoci. Proto, pokud sníte meruňku a odstraníte pecku se semínkem před konzumací ovoce, tak se samozřejmě nemusíte obávat amygdalinu. Nicméně, pokud se rozhodnete konzumovat semínka nebo je využívat k přípravě nápojů nebo jídel, měli byste být obezřetní. Semínka meruněk mohou být v případě nadměrného konzumu jedovatá.
• Švestky, broskve a třešně

Stejně jako meruňky i jejich semínka mohou obsahovat amygdalin.

Amygdalin se nachází v semínkách a peckách ovoce v různých množstvích, a některé druhy ovoce mohou mít vyšší obsahy než jiné. Před konzumací semínek ovoce, které obsahují amygdalin, je důležité být informován o jejich bezpečném zpracování a spotřebě.

Nové výzkumy a hypotézy naznačují naději a potenciál amygdalinu

Amygdalin z meruňkových jader a jeho potenciál jako protirakovinného léku

Údaje z vědeckých článků o účincích amygdalinu byly shromážděny z vědeckých databází, jako jsou PubMed, ScienceDirect, Google Scholar, Scopus a Medline. Výsledky z různých vědeckých článků ukázaly, že amygdalin spouští apoptózu, což naznačuje jeho schopnost zastavit růst rakovinných buněk. Navrhované mechanismy zahrnují zvýšení exprese proapoptotických proteinů a snížení antiapoptotických proteinů. Kromě toho amygdalin zpomaluje buněčný cyklus, což zabraňuje rychlému dělení rakovinných buněk.

Jsou zapotřebí další klinické studie k ověření jeho účinnosti a bezpečnosti u lidí. Navíc, mýty týkající se toxických účinků kyanidu, který se uvolňuje po rozkladu amygdalinu, musí být důkladně prozkoumány.

Hypotézy o protirakovinném mechanismu amygdalinu

K objasnění antineoplastického (protinádorového) účinku amygdalinu bylo předloženo několik hypotéz. Podívejme se na některé z nich:

1. hypotéza naznačuje, že glukosidáza, hojně přítomná v rakovinných buňkách, rozkládá amygdalin na kyanid, který způsobuje toxické účinky v rakovinných buňkách, což vede k jejich smrti.
2. hypotéza tvrdí, že amygdalin zesiluje aktivitu pankreatických enzymů, což může snížit transformaci původních rakovinových buněk na rakovinové buňky.
3. hypotéza hovoří o tom, že amygdalin doplňuje nedostatek vitamínu, což může vést k metabolickým poruchám u pacientů s rakovinou. Tato hypotéza se opírá o tvrzení Ernsta Krebse, Jr., který v 70. letech označil amygdalin za "vitamin B-17".

Výzkumy o rozložení a fungování amygdalinu

Nejprve si vysvětlíme význam těchto 2 enzymů:

• Rhozenáza - ochranný enzym chránící buňky před škodlivým účinkem kyanidu
• B-glukosidáza - odemykací enzym, aby se kyanid uvolnil a mohl zničit poškozené buňky

Během 40. let 20. století skupina Fishman a spol. zjistili, že zhoubné nádory mají v porovnání s normálními tkáněmi výrazně vyšší aktivitu enzymu B-glukosidázy. Rakovinným buňkám také často chybí detoxikační enzym Rhodenáza, který je schopen detoxifikovat kyanidové sloučeniny.

Amygdalin se po absorpci může rozložit na kyanid, cukr a benzaldehyd v rakovinných buňkách. Pokud se kyanid uvolní z těchto buněk, enzym Rhodenáza v okolních zdravých buňkách jej může detoxifikovat. Tento proces vede k vytvoření tiokyanátu, mnohem méně toxického než kyanid, čímž se minimalizuje poškození zdravých tkání. Tyto výzkumy podporují teorii, že amygdalin se specificky zaměřuje na rakovinové buňky a zároveň je pro okolní normální buňky netoxický.

Rozmanité zjištění a protirakovinné studie amygdalinu

• Amygdalin byl široce studován pro své účinky v rakovinných buňkách. Ve studiích s lidskými buňkami prostaty se prokázala schopnost amygdalinu podnítit apoptózu, zvýšit produkci proapoptotických proteinů.
• Další studie prokázaly potenciál amygdalinu při snížení rychlého růstu buněčného nádoru hepatocelulárního karcinomu (nádoru jater).
• V dalších výzkumech byla zjištěna schopnost amygdalinu zpomalit růst rakoviny prostaty a ovlivnit buněčný cyklus.
• Amygdalin také zpomalil tvorbu kolonií v různých buněčných liniích a byl spojen se zvýšenou imunitní odpovědí organismu na rakovinové buňky.

Tato zjištění podporují využití amygdalinu jako potenciálního prostředku k léčbě rakoviny a zdůrazňují jeho různorodé účinky na buněčnou úroveň.

Klinické studie a výsledky při posouzení amygdalinu jako protirakovinného léku

Výsledky klinických studií amygdalinu vyvolávají stále značný zájem a kontroverze mezi odborníky. Podívejme se jaké studie byly provedeny a co přinesly:

• Dr. J Morrone v roce 1962 provedl studii na 10 pacientech s neoperovatelnou rakovinou, kteří byli léčeni amygdalinem. Výsledky ukázaly dramatickou úlevu od bolesti, zlepšení chuti k jídlu a snížení adenopatie u všech pacientů, přičemž 8 z 10 pacientů prokázalo ústup maligních lézí.
• Následně, v roce 1975, byla provedena další klinická studie v Německu, kde 25 pacientům s různými typy rakoviny byla podávána perorální dávka amygdalinu. Výsledky této studie však nebyly uspokojivé, protože pouze u několika pacientů bylo pozorováno zlepšení, zatímco většina pacientů nevykazovala žádné zlepšení.
• NCI později sponzorovala klinickou studii fáze I/II, aby vyhodnotila účinnost amygdalinu. V prvních studiích bylo zjištěno, že intravenózní terapie amygdalinem neprojevila žádnou toxicitu, ale perorální terapie mohla způsobit zvýšenou hladinu kyanidu v krvi.
• Pozdější studie Moertela a Binzela však nepřinesly jednoznačné výsledky. Moertelova studie neprokázala stabilizaci rakoviny nebo zlepšení symptomů, zatímco Binzel uvedl, že 138 ze 180 pacientů s rakovinou přežilo po léčbě amygdalinem.

Přestože tyto studie nabízejí určité náznaky účinnosti amygdalinu, jejich výsledky jsou diskutabilní. Je proto důležité provést další dobře navržené klinické zkoušky, abychom mohli přesněji posoudit účinnost amygdalinu, než potenciálního léku proti rakovině.